Pilot k letu používá padákový kluzák, startuje ze svahů a k nastoupání do výšek využívá termickou aktivitu. Díky ní tak můžeme překonávat vzdálenosti a létat přelety. Závody spočívají v tom, že se piloti setkají na týden v konkrétním místě a každý den se snaží zaletět co nejlepší výsledek. Bodovým součtem ze všech platných kol je jasný vítěz.
A jak se takový pilot paraglidingu může kvalifikovat do nejprestižnějšího závodu světa? Díky výsledkům z jiných mistrovství a dalších závodů. I dnes se po zimě sjíždí 130 pilotů z celého světa, z toho 14 žen. Hned první závod z pěti kol PWC (pree word cup) se koná v Italském Poggio Bustone, nedaleko Říma. V této hornaté krajině naleznete kamenné městečko s historickou architekturou, které je jak vlaštovčí hnízdo přilepené ve svahu. Hned nad ním se nachází dvě startoviště.
Jak už to bývá, tréninkový den jeden z nejlepších letových. Předpovědi počasí však slibují krásné letové počasí po celý týden. A tak si dáváme cvičných 70 km triangl. Poprvé startují Renča s Hankou v barvách Sky paragliders - Eris 3 Team, aby zmátly soupeřky J Během týdne se odletěly 4 platné kola, které každým Taskem pořádně míchalo pořadím, ale o to, to bylo celé napínavější. Renča si již podruhé odnáší prvenství v ženách. Hned první Task získala 300 b. náskok nad dalšími děvčaty a pozici si udržela až do konce. Hanička se umístila na hezkém 5. místě.
A jak se tady létalo? Jarní podmínky srovnatelné s těmi Alpskými. Takže pořádný nášup a dost to houpalo. Dostupy a základny mraků okolo 2700 – 3200 m, disciplíny dlouhé mezi 58 – 113 km. Nádherné panoramata na skalnaté a zaledněné hřebeny, a silné zážitky, když potkáte při kroužení termiky dravce. Ti se ani nenamáhají, mrknou na vás okem a spokojeně stoupají s vámi. Ale na kochání zde nebylo času. Každé kolo jsme se snažili ve vzduchu získat co nejlepší startovní pozici pod mrakem a poté plný speed a hurá na trasu.
Představte si 130 pilotů, kteří během půl hodiny odstartují z prostorného místa na svahu, natočí jako chumel much pod kumul a zde vyčkávají na předem stanovený čas – tedy vzdušný start. Poté jak vosy vyrazí na trať, kterou letí všichni stejnou, předem pečlivě naplánovanou a promyšlenou. K orientaci v terénu a záznamu slouží GPS přístroj, který po přistání a stažení track logu ověří celý let. Cestou taktizujeme, předháníme a snažíme se dostat do cíle nejrychleji. Trasa je různě zalomená přes otočné body, jako při závodě plachetnic. Nevýhodou je tři dé rozměr, takže se stává běžně, že sotva polovina pilotů dosáhne cíle. Někteří zakopnou velice rychle o zem, tak se jim počítají jen kilometry.
Nejkrásnější přelet měl 113 km směrem na jih, podél skalnatého hřebene přes nejjižněji položený ledovec v Evropě, zalesněná území a jezera. Krom omrzlin jsme po závěrečném kole pěkně znaveni. Ale stálo to za to. Vrtulník se využil pouze jednou, a to zachránit Marinu Olexinu, která přistála na vrcholcích hor a kdyby ji nedovezli, šlapala by ještě doteď. Padlo pár záložáku, ale nikomu se nic nestalo.
Co dodat na závěr? Snad jen díky skvělému organizátorovi za perfektní support a servis v podobě vývozů na kopec, svozů z trasy, zajištění bezpečnosti i večerních gastronomických pohoštění, to vše k příjemnému naladění a pohodě závodníkům.
