Přesto i takovýto rekreační pilot, který sám vyjede na kopec, nebo se vypne z navijáku, často soutěží v královské plachtařské disciplině.
„Volné přelety“ lze provozovat v průběhu termické sezony a to tak, že létáte své lety s přístrojem GPS , který zaznamenává vaši trasu a výšku letu. Tento záznam pak umístíte na webových stránkách do přehledu přeletů.Pro ty, kteří nevědí co to je přelet, je nutné vysvětlit, o co se v plachtařské hantýrce jedná (do plachtařských odvětví patří i létání na závěsném kluzáku a s větroněm).
Přelet je let s bezmotorovým kluzákem, který je uskutečněn výhradně s pomocí stoupavých proudů. Ty vznikají na místech, která se rychleji ohřívají slunečním svitem. Od těchto teplejších povrchů se prohřívá i vzduch a tím vznikají „bubliny“ teplého vzduchu různých velikostí, které stoupají po odtržení od podkladu do výšky, kde vlivem ochlazování zkondenzuje voda v nich obsažená a vytvoří se oblak. Někdy jsou bubliny slabé a tak nedosáhnou ani hladiny, ve které je spodní základna oblačnosti. Jindy jsou tak silné, že mohou dosahovat výšky několika kilometrů a vést ke vzniku bouřky.
Všechny tyto jevy lze v krajině celkem úspěšně určit na základě teorie a předpokládát i jejich vývoj. Správné hodnocení jevu závisí na úrovni teoretických znalostí a zkušeností pilota. V praxi vše vypadá tak, že pilot si vybere podle meteorologické situace startoviště a podle vývoje termické situace se rozhodne pro trasu letu. Odstartuje, zachytí se ve stoupání a po nastoupání do výšky potřebné pro dolet k dalšímu místu předpokládané termiky se začne vzdalovat od startoviště. Při klouzání mezi jednotlivými „stoupáky“ nemusí kluzák jenom ztrácet výšku. Může letět například podél hřebenu, kde bývá stoupání podél celého svahu. Pilot tak může letět rovně bez kroužení, aniž by ztrácel výšku, až do místa , kde musí z důvodu udržení trasy letu hřeben opustit.
Při „přeskoku“ údolí je třeba počítat s tím, že nad údolím je většinou vlivem údolního proudění rozsáhlé klesání a kluzák tak potřebuje pro jeho překonání velkou rezervu výšky. Toto jsou příklady taktiky letu, kdy cílem sportovního výkonu je dosáhnout co největší uletěné vzdálenosti. Po celou dobu letu navíc pilot bojuje s časem, protože se západem slunce končí jak možnost legálně letět s padákovým kluzákem nad krajinou, tak i možnost termického letu, protože se vzduch již neprohřívá.
Nejdříve jste rádi za pár uletěných kilometrů od startu, potom se dostanete za obzor, takže po přistání nevidíte na kopec, odkud jste startovali.Za dobrý výsledek se v ČR považuje víc než 30 km volné vzdálenosti, často se létá 50 km nebo i 70 km na uzavřené trati, což znamená, že cílem je místo, odkud jste startovali. Takové přelety mají tu nejvyšší hodnotu. Nejlepší piloti ulétnou i několikrát za sezónu 100 a více kilometrů. Světový rekord v kategorii mužů drží Aljaz Valič ze Slovinska , který uletěl na českém padáku od firmy MAC Paratechnology 7.12. 2006 v Africe vzdálenost 426,8 km (rekord probíhá procesem uznávání FAI). Držitelkou světového rekordu mezi ženami je češka Petra Krausová s 302,9 km uletěnými 18. 11. 2005 v Brazílilské Quixadě.
Závodit lze s padákem i na soutěžích, kde své soupeře vidíte ve vzduchu . Nejrozšířenějším je závodění v tzv. cross country, kdy všichni piloti letí v určený okamžik stejnou trať a snaží se o co nejkratší čas. Let je zaznamenáván opět přístrojem GPS, jehož záznam svědčí o dodržení tratě i neporušení leteckých předpisů.
Závody jsou většinou 6 a vícedenní, neboť je třeba pro odlédnotí discipliny vhodná meteorologická situace s výskytem stoupavých proudů.Piloti létají podle momentálních podmínek disciplíny často delší 100 km. Přestože závodníci často stráví na trati několik hodin, často do cíle na předních místech dolétají za sebou s odtupem pár metrů. Tyto okamžiky jsou na závodění velmi zajímavé, neboť pilot často sleduje 4-6 hodin soupeře různě daleko od sebe a snaží se správným rozhodnutím získat lepší čas . To však kolikrát vede k předčasnému přistání a občas i pár metrů před cílem, přičemž pomalejší závodník přelétne několik desítek metrů nad hlavou takto postiženého závodníka.
Češi patří v této disciplině k nejlepším na světě. V aktuálním žebříčku závodů FAI ( www.FAI.org ) se střídají již několik let se Švýcary, Rakušany a Němci na první pozici. A že jsou naši závodníci nejlepší na světě potvrdili zlatou medailí v družstvech z 10 MS v paraglidingu v únoru roku 2007.
Závody se již několik let konají také v přesnosti přistání . Pilot se snaží při přesném přistání došlápnout prvním dotykem se zemí střed o průměru 5 cm. Abyste si však nemysleli , že stačí jednou letět, šlápnout a je konec, představte si , že na závodech je běžně odlétáno 6 kol před finále. Pokud střed nešlápnete, měří se vzdálenost od středu elektronicky podučkou na kterou se přistává.Pro mistra světa z r. 2005 bylo třeba přistát 5x z 10 letů přesně a celkem nasbírat nepřesnost 16 cm. Z tohoto pohledu se lze pousmát nad častou otázkou laiků ; „A to se dá nějak ten padák řídit?“.
Na prvním mistrovství světa v Srbsku v roce 2006 získala češka Markéta Tomášková zlatou medaili v kategorii žen.
Nejmladší disciplinou je bezesporu akrobacie. Ve švýcarském Villeneuve se od 18. do 27. srpna 2006 uskutečnilo první mistrovství světa v akrobacii závěsných kluzáků a paraglidingu pod názvem Red Bull Vertigo 2006. Soutěžilo se ve třech kategoriích - paragliding solo, paragliding synchro a hang gliding.
U akrobacie jde především o to provádět za letu určité nestandardní letové pozice, do kterých se pilot záměrně dostane za využití setrvačnosti, odstředivé síly a citlivého, přesného ovládání padáku. Vše se provádí nad vodní plochou a na závěr sestavy pilot dostává bodové hodnocení i za efektní přistání na plovoucím molu. Nejlepšími jsou tradičně Brasilci – bratři Rodrigézové, kteří jsou spolu s němcem Mike Kingem a dalšími ze špičky , autory figur a sestav, které se dnes létají.
Akrobacie je velmi extrémní na koncentraci pilota a na prvních závodech ve světě bylo pár velmi těžkých i tragických nehod závodníků, kteří jen chtěli Akro létat ale závodní úrovně ještě nedosáhli. Dnes je situace , kdy proběhlo již první mistrovství světa pod záštitou FAI daleko lepší, neboť závodníci musí nejdříve projít míň obtížnou kvalifikací, než dostoupí na závod akrobatické elity.
V Čechách se akrobacie nedá příliš trénovat a proto nemáme v této mladé disciplině dosud výraznější úspěch. Nejlepším umístěním na zmíněném mistrovství českých borců bylo 34. a 35. místo.Do budoucna se však formuje tým pilotů , kteří mají ambice se prosadit i v tomto druhu soutěží.
Celé soutěžní i rekreační létání je však velmi závislé na počasí, a tak je závodní činnost velmi náročná na volný čas. Občas se stane, že některé závody nejsou kvůli počasí uskutečněny, i když se sešli všichni akreditovaní závodníci.Přesto , když jsem hovořil v Čechách i zahraničí s pár náhodnými diváky na soutěžích v paraglidingu, byli tito diváci překvapeni o jak zajímavý a na pohled pěkný sport se jedná. Většinou ze svého letoviska vážili několikrát cestu do místa startu přeletových disciplin, při kterých v případě startu vidíte i více jak 100 padáků startovat během 20 – 40 minut. Nebe je pak plné kroužících pestrobarevných vrchlíků paraglidingových závodníků. Přijďte se také podívat.
