Po rychlé, ale vydatné snídani se Honza spolu se slovenským závodníkem Péterem Vrabcem vydali urychleně na cestu. Vpřed je hnalo vědomí, že většina závodníků už je také na cestě, a že podle jednoho z pravidel závodu nastává po prvních 72 hodinách vyřazování posledního závodníka. Další vyřazování pak probíhá každých 48 hodin až do chvíle, než poslední ze závodníků dosáhne otočného bodu Mont Blanc. Toto všemi nenáviděné pravidlo žene závodníky neuvěřitelným tempem vpřed. Oproti minulým ročníkům většina závodníků střídá rychlou chůzi s během a nikomu v této chvíli není jasné, jak dlouho toto tempo můžou vydržet. Už teď je ale zřejmé, že letošní závod bude tím nejtěžším v historii tohoto zápolení, takže určitě nebude nouze o různá překvapení.
Ve vedení závodu je momentálně Toma Coconea, který se proslavil, svým neuvěřitelným běžeckým výkonem již na minulém závodě v roce 2007. Toma většinu závodu uběhl a dlouho to vypadalo, že celý závod vyhraje. Organizátoři ho dokonce podezírali, že na padáku snad ani neumí létat, ale tuto domněnku vyvrátil svým bravurním přistáním na molo v Monaku. Před zahájením letošního zápolení prohlašoval, že tentokrát by chtěl více létat a méně chodit či běhat, ale jak je vidět z jeho tracklocku toto prohlášení se mu moc nedaří plnit. Jeho taktika je jasná. Jakmile není stoprocentní letové počasí, vypouští namáhavou chůzi na místa, odkud by se dalo odstartovat a raději neustále běží cestou s co nejmenším možným převýšením. Zatím se zdá, že mu tato taktika vychází a je jasné, že dneska již zdolá 3.otočný bod Grossglockner.
Za Coconeou je hned několik výborných letců, kteří velice dobře znají místní podmínky. Christian Maurer, Martin Muller, Alex Hofer či Vincent Sprungli, u kterých se dá předpokládat, že vývoj závodu určitě ovlivní. Nesmíme zapomenout ani na velice šikovného Honzu Rejmanka. Američan českého původu byl velkým překvapením minulého ročníku, kdy po velkých zdravotních problémech na začátku závodu dohnal neuvěřitelnou ztrátu na zbytek startovního pole a na konci skončil na skvělém šestém místě. Honzovou předností je veliké nadání pro létání a vysoké znalosti meteorologie.
Zbytek startovního pole, ve kterém je i náš team, se pohybuje s nevýraznými rozestupy neustále směrem ke Grossglockneru, všichni se snaží co nejvíce uletět, takže pořadí na jednotlivých příčkách se neustále mění. Vzhledem k tomu, že počasí po vydatných deštích není úplně ideální pro dlouhé lety, je velice obtížné zvolit správná rozhodnutí. Jestli je lepší pochod údolími nebo několik hodin stoupat do vysokých nadmořských výšek a pokusit se ještě něco uletět než se setmí a let již nebude možný.
Po setmění však nic nekončí. Závodníci se po lehké večeři opět vydávají na úmornou cestu a pochodují mnohdy ještě dlouho po půlnoci. Od prvního dne snad není vyjímky, že by někdo neměl puchýře a začínají se projevovat i první vážnější bolesti. Nejčastěji jsou to úpony achilových šlach, bolesti kyčlí, kolen a holeních kostí. Doufáme, že tyto problémy postihnou Honzu co nejpozději a v co nejmenší míře, aby nám mohl ukázat všechno co v něm je.
