A peníze to nejsou. Dárkový poukaz na tandemový let v Krkonoších. Tak to bych opravdu nečekal, děkuji ježíšku. Tak se stalo , že jsem jeden dubnový den stál s pilotem Martinem Kobrem na startovačce u Jánských Lázní na Černé Hoře v Krkonoších, připnutý k tandemovému křídlu. Po dvaceti minutách pod mraky nad Krkonošskou krajinou jsem věděl, že tohle chci opakovat. A ne jednou , ale stále jen co bude možné. Na www.dovzduchu.cz jsem tedy vyplnil přihlášku na kurz paraglidingu a nemohl se dočkat.
Konečně 20. května proběhlo v 9. hodin ráno zahájení paraglidingového kurzu v Dolní Kalné ve škole WINGOVER, kde po krátkém seznámení s vybavením a základními principy letu nás Míra Fejt nahnal na cvičnou louku kde z nás málem sedřel kůži. První pokusy vylákat padák nad hlavu byly víc než komické a naprosto nepochopitelné. Po první půl hodině kdy nás Míra neustále opravoval a dokola předváděl správnou techniku jsme procitli a padáky začínaly pozvolna poslouchat. První odpoutání ze země a let dlouhý i pět vteřin naší vlastní zásluhou byl fascinující. Najednou jsme přestali cítit únavu a běhali s padáky nahoru a dolů a chtěli lety delší a delší. Za první den jsem uměli dát padák nad hlavu a náš rekordní let trval neuvěřitelných patnáct sekund. Druhý den si nás převzal Martin Kobr. Tomu jsme předvedli naše starty a usoudil že si zasloužíme už letíky z vetší mezičky. Začali jsme se zatáčkami občas bylo nějaké to přistání na boční vítr a brzdná dráha byla delší než mívají dopravní éra, ale radost z pokroku nás hnala dál. Počasí nám přálo a třetí den jsme jeli na Hodkovice, pro nás už kopec, pro piloty nudná loučka, ale my už lítali ve výšce okolo třiceti metru zatáčky o 180 stupňů už byla pro nás hračka. Bohužel odpoledne se tvořily bouřky tak jsme praxi vyměnily za teorii. Dozvěděli jsme se jak bouřka vzniká její nebezpečí a další informace o mracích a meteorologii které jsme ani netušili.
Ve středu je nelítavo, máme teorii a je toho dost. Večer odcházíme a máme každý pocit, že tolik informací se do hlavy bez pootevření nemůže vejít. Čtvrtek ráno máme sraz na přistání v Černém dole. A je to tady Černá hora kopec se startem v lesním průseku o převýšení 600m. Vysoké lety na vysílačce brrr. Tolik jsme se těšili a je to tady. Míra je na startu dává informace pro bezpečný let. Martin zkušebním letem ověřuje podmínky ve vzduchu.„Přistání pro start“ (ozve se ve vysílačce Martin cca po 12 minutách), „ve vzduchu je to ideální , dole fouká variábl do 1m/s. Můžeme startovat.“
Dělám pěti bodovou kontrolu a čekám na pokyn. Je to dobrý startuj. Rozbíhám se podbíhám padák a letím. Nabírám výšku letím z průseku vem, uvědomuji si výšku, ale ani nedutám visím na hlase z vysílačky je klidný chválí mě a já poslouchám jak už dlouho ne. Co řekne udělám ale pocity jsou smíšené. Po deseti minutovém letu sedám jako pilot na přistání pod Černou horou. Pocit po přistání je nepopsatelný prostě paráda rychle balím koukám jak Martin navádí další žáčky a už se třesu na další let. Ten den jsme letěli osm krát naučili se zatáčky o 360 stupňů, uši, samostatné přistání a nácviky kolapsů. Večer cítíme neskutečné štěstí.
Druhý den ráno je jasné , že praktickou část výcviku musíme přerušit, protože počasí je špatné. Píšeme tedy test z teorie. Nakonec jsem si to zapamotoval i já a ve zkoušce jsem obstál.Chybí nám jeden den do dolítání pak budeme opravdoví piloti. Moc děkuji Mírovi a Martinovi za super kurz a krásné lety.
Kurzík Libor Nudle Máslič
