V pátek 30.3. 2007 na parkovišti pod lanovkou na Diavolezzu se nás sešlo přesně 9 - tři půvabné slečny a 6 mladších i stárnoucích úchyláků… Což znamená, the party continues!
Bydleli jsme v berghausu přímo u vrcholové stanice lanovky ve výšce 2978 m nad mořem, takže po 5 večerní, až utichly elektromotory a vrcholky okolních hor zalily paprsky zapadajícího slunce, nastal čas pro tu pravou horskou romantiku, která obměkčila srdce i těch nejzarputilejších tvrďáků. Papírové kapesníky mizely rychleji než na pohřbu.
Vzhledem k tomu, že bylo ale první dva dny a večery hodně pod mrakem, přišly na řadu i zásoby tvrdého alkoholu, jelikož bylo třeba utopit smutek plynoucí z toho, že nemůžeme pořádně jezdit, fotit a kochat se okolní krásou. Trudomyslnou náladu ovšem napravilo lepšící se počasí, vše druhý den kulminovalo nočním lyžováním za svitu měsíce (Full Moon Skiing, oficiální akce na Diavolezze, kdy lanovka jezdí až do 23 hodin). No, že by měsíc svítil nějak oslnivě, se říct nedá, ale naše důvěra v místní rolbaře byla bezmezná, takže jsme na neviditelné pistě krájeli jeden oblouk za druhým... Jediný, kdo se nemohl účastnit nočního reje byl náš milý šéfredaktor Petr Socha, který se v dopoledních hodinách pomazlil s hranou baculky Elan M1111, a jejich milostné námluvy skončili osmi stehy v oblasti sedací... Že by konec ježdění? No way! Čtěte dál :-)
Počasí je pro ježdění zásadní a my jsme měli nakonec štěstí. Dva poslední dny ježdění se Oskar ukazoval častěji a my jsme mohli prozkoumat místní bohaté freeridové možnosti. Na Diavolezze je v horní části jediná čtyřsedačka, od které se dá asi 3 minuty šlápnut a přehoupnete se do vedlejšího údolí, které nabízí spoustu možností, které jsme patřičně využili. Strupino (Honza Vogl) točil jeden záběr za druhým, až se z jeho profi Sonky valil temný kouř... Před jeho sklem se proháněla Simča Hrstková, taky Jirka Volák a Ondra Beneš, takže doufejme v konečném filmu uvidíme slušné lajny a taky nějaký backcountry freestyle. Před objektivy fotoaparátů se v rychlém tempu střídali Katka Sobotková a snowboardový matador Patrik Divín s jeho sličnou dívkou Haničkou. Prostě pohoda.
Po dni ježdění by měl přijít pořádný relax, takže někteří z nás se pustili do vypjatého souboje ve stolním tenise (ten jsme měli přímo na pokoji :-), a někteří jsme se vrhli do venkovní dřevem vytápěné kádě, bublinkama prosycené... Někdo si myslel, že na to tam mají kompresor, ale my s Patrikem víme své... Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili do lázně pozdě, dřevo vyhaslo a teplota pomalu klesala, proto jsme nenechali nic náhodě a vše jsme pojistili destilovaným předtím zkvašeným ovocem. Moc dobré.
Se zármutkem a slzou v oku musím říct, že náš čas mezi vrcholky oblasti Bernina se pomalu krátí, poslední snídaně už je za náma a čeká nás poslední sjezd z Diavolezzy... Vybrali jsme si ten nejdelší, kochací, i když freeridově ne moc vydatný. Jednalo se o sjezd přes ledovec Morteratsch, který se vine mezi trhlinami pod místními tří a čtyřtisícovkami, kterým nás provázel sešitý a dobře se hojící Petr Socha! I v téhle oblasti by se daly najít pěkné lajny, ale bez šlapání vzhůru to prostě nejde, navíc se hodí zkušené rady místních horských vůdců, protože trhlinami se to tu jen hemží. My jsme se v poklidu svezli hlavní stopou, nafotili jsme pár zatáček a skoků, a po běžkařském dojezdu jsme se odměnili vychlazeným švýcarským pivkem. Vlak nás odvezl zpátky k hlavnímu parkovišti a naše koňmi a lidmi nabouchané vozidla nás přepravila do nedalekého Samnaun. Ale to je už zase jiná story...
Fotogalerie :
ACG snowride 2007 - Diavolezza
SNOW.CZ - lyžování - carving, freeride, freestyle / snowboarding /skialpinismus
