Možná právě teď prožívá boom lyžařských objevitelů Norsko a jeho fjordy nějakých 300 kilometrů nad polárním kruhem. Mezi skupinkami zvědavců byl tým se zástupci časopisu Snow. Cestu do Norska nám zprostředkoval norský touroperátor, společnost Dintur (www.dintur.no), která na příští rok chystá na českém trhu ofenzívu s nabídkou lyžařských pobytů za polárním kruhem. I proto veškeré informace přineseme ve SNOW někdy na podzim roku 2008. Tento krátký text a několik fotek proto berte jako jakousi pozvánku na budoucí strany tištěného časopisu.
Polární den, polární noc, polární záře. To jsou témata, která středoevropan sice dokáže vysvětlit, ale jen málokdy se s nimi setkal a pochopil je coby přítomnou realitu. Stejně tak drsnou severskou přírodu protkanou fjordy a ostrovy, z nichž vzrůstají z nulové nadmořské výšky hory až do nějakých 1800 metrů. Lyžování na severu Norska je pro lyžaře objevitele krásnou možností, jak si obohatit náhrdelník z trofejí o další korálky, které určitě jen tak nezblednou.
Chce to jen trochu vůle k pohybu (vleky zde, tak jak je známe, nejsou) a určité zkušenosti s pohybem v horách. Turistická infrastruktura se teprve rodí a třeba náš průvodce, když nás konečně ve větru a zimě vytáhl na vrchol, rozkázal:„jeďte v mých stopách, já už musím do práce." A zmizel. Musel, protože za nějakou hodinu vyrážel coby řidič autobusu s pravidelnou linkou na svou pracovní štaci.
Když se člověku podaří sehnat informace o dostupných túrách – ano, skitouring (a pochopitelně telemark!) je to, oč tu běží – čeká ho jedinečná dovolená. Lodí (nebo autem nebo pěšky) pod kopec, po svých nahoru a pak dlouhatánský sjezd někam dolů. Nikde ani živáčka, jediného „konkurenčního“ lyžaře potkáváme na trajektu a ihned se pouštíme do diskuzí nad túrami a vůbec – lyžařů je tu málo a drží spolu.
Norský komfort pak vyváží malinko drsnější počasí. Okamžitě po návratu z túry obvykle pouštíme saunu, abychom si navrátili naši středoevropskou tepelnou pohodu, je teprve začátek sezony a celkem zima. Nejhezčí počasí pro lyžování je tu prý v květnu, ale i my si užíváme slunečních paprsků, které dokáží nekompromisně zahřát. V nekonečně tichých, opuštěných horách je slunko o to vítanějším společníkem, dodává pocitu bezpečí. Byť k nejbližším (pohostinným) lidem je to jen jeden dlouhý a pohodový sjezd daleko.
Z Lyngenských Alp zdraví Petr Socha
Více fotografií najdete na stránkách snow.cz/fotogalerie
