I když jsou její úspěchy obdivuhodné, v našich krajinách ji málokdo zná. Za zmínku určitě stojí její extrémní sjezdy a také expedice. Lída Damková patří k nejlepším českým skialpinistům, sjela řadu extrémních sjezdů v Tatrách (Krčmářův žlab z Gerlachu, Stredohrot), účastnila se skialpinistických závodů a pomáhala organizovat Český pohár ve skialpinismu. Jako první Češka sjela v Alpách z vrcholu Mont Blancu a z dalších čtyřtisícovek, zúčastnila se skialpinistických expedicí na Kavkaze a Tien-Šanu. Byla jedním z prvních instruktorů horolezectví se specializací na skialpinismus v Čechách. Svůj volný čas tráví jak jinak než sportem : v zimě vyučuje lyžování v lyžařské škole v Beskydech, v létě procestovává nejenom celou Českou republiku po MTB a hlavně po bikemarathónových závodech a sbírá stále úspěchy. Jak už to bývá, slovo dalo slovo a naši „brušperačku“ jsem hezky česky vyzpovídala.
Jaké byly tvé úplně první začátky a kdo tě přivedl k lyžím?
Rodiče mne přihlásili ve 12 letech do lyžařské školy ve Vítkovíckém oddíle. Začátky byly těžké, dva roky v posledním družstvu, asi vycítili že jsem srdcem freeriderka… a v bránách mi to nepůjde…
Kde nejčastěji jezdíš?
Můj domácí revír je Lysá hora 1323 v Beskydech…
Co tě na lyžích tak fascinuje? U mě je to třeba ta nekonečná svoboda, krása hor a bílé pláně …
No tak to teď nevím co odpovědět právě proto, že mám ze sněžných pláních posledních 15 let lavinofóbii. Tak jsem se dala na bezpečnější horský sport a to je MTB, kde padám jenom já sama …no, ale asi je to ten pocit z rychlosti a oblouku v trojrozměrném prostoru a pak malovat tu první stopu v neposkvrněném sněhu…
Na jakém druhu lyží jezdíš? Předpokládám, že na freeski a…
Jsem stará škola a všechny extrémy jsem jezdila na poctivém dřevěném sendviči Völkl Renntiger s Tyrolií tour. Nyní mám normální skialpy Salomon X-Scream s vázaním Naxo 21, slalomky Salomon 3V, obřáky Dynastar Course 66, pak Fischer RC4 SC s rádiusem 8 metrů které všichni chtějí, ale já je nikomu neprodám a pod stromeček jsem si koupila Völkl Gotama. Pak mám ještě takové ty hodně úzké a staré Völkl Greyhound 400 a s těmi si vystačím i na klasiku.
V úvodu se čtenáři dozvěděli, že jsi se také zúčastnila různých expedicí. Jaké byly a která se ti nejvíc „vryla“ do paměti a proč?
Asi ta poslední do Kirgizie, kde jsme se dostali do nově otevřených oblastí poblíž Čínských hranic a udělali jsme tam několik prvosjezdů na lyžích. Prostě bílá místa na mapě, kde to teď ještě zažijete… Co mne mrzí, že jednu bezejmennou čtyřtisícovou horu jsme chtěli pojmenovat na počest prvosjezdu mnohem dříve než Jára Cimrman, ale úřady v Moskvě neměly pro inostrance pochopení…
Také jsi první Češkou, která sjela z vrcholu Mont Blancu na lyžích. Jaké to bylo a co tě vlastně k tomuto nápadu přivedlo?
No není nikde žádná evidence, takže jestli jsem byla skutečně první nevím, ale skialpinismus v té době v Československu dělalo pár lidí, ono to ale není zas tak důležité, pro mne bylo hlavní, že v Alpách to už výše nejde a dala jsem to úplně z vršku, mnozí jezdí jen od Valotky.
Jak jsi se k tomu dostala? Přece jen, taková expedice není zadarmo…
To byla jiná doba, do pasu jsme udělali bramborou razítko a koupili si na Čedoku letenky a lístky na vlak. Vše ostatní bylo výměnným obchodem, tenisky, lana, přilby, to byly naše valuty na Kavkaze. Pak jsme byli dosti suverénní a místo, abychom se vyhnuli ruským horolezeckým táborům, jak nám všichni radili, tak jsme šli přímo k náčelníkovi. S naším skialpinistickým vybavením jsme vypadali jako experti, a to, co jejich turisti a začínající horolezci lezli, jsme sjížděli na lyžích. Získali jsme respekt a nechali nás pak volně se pohybovat po Kavkaze, což bylo jinak nemyslitelné. Po první expedici jsme si našli kamarády a s těmi jsme pak již jezdili na společné akce…
A co české hory? Máš je ráda?
České moc ne, ty jsou takové divné, já nedám dopustit na Beskydy a Tatry a Fatry, kde jsme vyrostli, prostě nám to tam kdysi patřilo…
Máš pro nás, „beskyďáky“, nějaký tajný tip, třebas na freeride?
Zeptejte se Robina, kde jezdí v Beskydech…:o)
Proč myslíš, že freeride láká v dnešní době tolik (převážně mladých) lidí? Je to způsobeno „moderní“ dobou nebo jen tím, že sjezdovky už nás začínají pomalu nudit a hledáme jakousi novou výzvu?
Mně se nezdá , že by jich bylo nějak víc než před léty, jen je jiná technika a možnosti, a vše se od sebe separuje, já se tak ale necítím ani na lyžích ani na biku. Dobrá sjezdovka, dobře urolbovaná na dobrých lyžích je stejně dobrá jako jízda v hlubokém sněhu. A taky se dnes o všem více píše, mluví , a je v tom reklama a peníze, to dříve nebylo.
Pomineme-li lyžování, spolupracuješ, podílíš se na nějakých akcích nebo závodech?
Já moc ne, protože stále závodím, ale pomáhá zbytek mojí rodiny a já do toho kecám. Nejvíce se podílíme na podobě trasy bikemaratonu Beskydtour a etapového polsko–česko-slovenského závodu Beskidy MTB Trophy.
A v zimě prý učíš v lyžařské škole…
Práce je poslední zoufalá možnost, jak si zalyžovat…
Na závěr se tě dovolím zeptat, zda ještě plánuješ nějakou zajímavou expedici. Takže jak to vypadá?
Jak jsem se zmínila tak na lyžích už asi ne, ale pokud najdu nějakého sponzora chtěla by jsem jet nějaký bikový etapák mimo Evropu.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchu v dalších letech.
Extrémní prvosjezdy na lyžích v Tatrách, Alpách, skialpinistické expedice na Kavkaz a Tien-Šan. Na MTB bývalá reprezentantka v XC a mistryně republiky v závodě MTB do vrchu, mistryně evropy masters 2 v bikemaratonu, 3. místo v seriálu bikemaratonů Euro bike extremes v kategorii elite, třikrát 2. místo a jednou 3. místo na etapovém závodě Ironbike, vítěztví na legendárním bikemaratonu Sudety 5x, a spousta odjetých dalších bikemaratonů a závodů extrémních štafet.
