Hodnocení celkově nejnáročnějšího závodu získává Velká cena Monaka. Městský okruh v Monte Carlu nabízí nejužší a nejpomalejší ze závodů, avšak chybičky se zde neomlouvají. Svodidla a zdi lemují každou píď tratě, prostor na předjíždění je minimální. Nelson Piquet prohlásil: „Formule 1 v Monaku je jako pilotování vrtulníku v obývacím pokoji.“ Tohle přirovnání jasně zdůrazňuje, jak precizní musí řidiči být – více než čtyřicetkrát během jednoho kola přeřadit, rychlosti mezi 40 km/h v téměř 180 stupňových zatáčkách a 270 km/h při výjezdu z tmavého tunelu do sluncem ozářené šikany, kde jezdci na vteřinu jedou poslepu. Pro ty nejúspěšnější odměna od samotného knížete Rainiera. Tohle je záruka vysoké hladiny adrenalinu v krvi!
Zdroj: www.formula1.com/races/in_detail/monaco_920/circuit_diagram.html
Jako jedna z mála tratí nabízí neobvyklou možnost pro turisty – velká část trati se totiž používá v běžném silničním provozu, můžete si ji tedy projet svým vozem.
Nejvyšší rychlost v celém seriálu formule 1 se dosahuje v Italské Monze. Jezdci na konci cílové rovinky dosahují rychlost okolo 340 km/h a brzdí k pouhým 70 km/h. Pro zajímavost, nejrychlejší model formule vyzkoušela v roce 2006 Honda, když na Bonneville Speedway v Mohavské poušti překonala rychlost 416 km/h. Standardní je však pro formule rychlost okolo 320 km/h.
Největší přetížení dosahují závodníci při prudkém brždění a v zatáčkách. Hodnota se pohybuje až okolo 5 G, tedy 5x vyšší než je normální hodnota gravitace působící na lidské tělo (tudíž 80 kilogramů vážící člověk by najednou vážil rovných 400 kilogramů). Pro přirovnání – zatáčet vozem při přetížení 4 G se vyrovná síle, která by běžně stačila k odšroubování kola u auta. A to i přes to, že vozy jsou vybaveny posilovačem řízení.
Problém však nastává v případě nárazů, kdy se vůz zastaví téměř na místě a může dojít i přes velké množství ochranných prostředků k vážným zraněním, zejména vnitřních orgánů, které nemusí být zprvu vnímány vůbec závažně. O zlomeninách při deformaci monopostů ani nemluvě.
Dalším významným faktorem, působícím celkovou zátěž pro piloty, je extrémní teplota vznikající v kokpitu. Během závodů jezdci dokáží vypotit až 3 kg své hmotnosti. To se snadno vyrovná ztrátě vody a minerálů během saunování. S vyšší teplotou se zvyšuje i srdeční výdej, který musí zabezpečit vyšší energetické nároky organismu. Tepová frekvence se tak snadno vyšplhá k 150 za minutu. Tedy více než dvojnásobek klidového tepu v normálních podmínkách.
Tohle je velmi výživná kombinace faktorů, které vedou ke zvýšení nároků na lidský organismus. O adrenalin a vysoký tep ve formulích rozhodně není nouze. Pokud se formulím sami nebudete věnovat, můžete sledovat živé přenosy třeba na bet365.
Zdroj: Reuters
